Keltové
Keltové
Keltové, neboli Galové, jak se jim
říká, byli skupinou indoevropských kmenů, jejichž počátky sahají k
mladobronzové kultuře popelnicových polí mezi Čechami a tehdejší Francií.
Počátky rozšiřování Keltů po Evropě se datují přibližně k 5.- 4. století před
naším letopočtem, kdy můžeme s jistotou doložit expanzi keltských skupin v
severozápadních Alpách. Ve 4.-3. století před naším letopočtem ovládali
postupně Itálii, Karpatskou kotlinu, Balkánský poloostrov a Malou Asii. Po
omezení moci se pak soustředí hlavně ve
střední Evropě. Stali se důležitou etnickou částí pro vznik anglických a
francouzských národů. Vytvořili vyspělou laténskou kulturu, jakož i ve
vynálezech předběhli svoji dobu, když keltská společnost využívala nástroje,
jako mlýnek na obilí, rychlý hrnčířský kruh či v zemědělství radlice. Již roku
390 př.n.l. Keltské kmeny pod vlivem přelidnění starých sídlišť a pod nátlakem
germánského ohrožení opouštějí Podunají a Porýní a postupují směrem do horní Itálie. Po obsazení některých měst se
Keltové usazují v Pádské nížině, která se tak stává východiskem pro jejich
další expanze. Po prvních srážkách mezi Kelty, postupujícími ze severní Itálie,
a Římany dochází kolem roku 390 př.n.l. k rozhodující bitvě u řeky Allia. Po
zdrcující porážce Římanů se Galům pod vedením náčelníka Brenna otevřela cesta k
Římu. Porážka Říma umožnila italským kmenům Volsků, Aequů, Etrusků a Herniků
sestoupit z Apenin k pobřeží Kampánie. Galové se také zapletli do druhé punské
války (218-201 př. n.l.). Při pochodu na Řím Hannibal spoléhal na podporu
nespokojených římských spojenců, ale v tomto směru se přepočítal. Na jeho stranu se přidaly jen některé italské kmeny a v severní Itálii Galové, ale
venkovské obyvatelstvo ho nevítalo.
Hannibal se tak dostal v Itálii do izolace. Dalším střetnutím pro Kelty byla Galská válka proti Gaiusovi
Juliusovi Caesarovi. V té v letech 58 - 51 př. n.l. dobyl Galii až k řece Rýnu.
Události těchto let zapsal Gaius Julius Caesar do své knihy Zápisky o válce
galské. Výsledkem těchto bojů bylo začlenění Galie do Římské říše. Novou hranicí, která však byla stále
ohrožována ze strany svobodných germánských kmenů, se stává řeka Rýn. Na
přiložené mapě jsou pak znázorněny
galské kmeny ( napsané červeně ) v okolí Paříže a Caesarovo tažení k dobytí Galie
( modré šipky ). Keltská kultura byla považována za jednu z nejvyspělejších až
do doby, kdy počátkem našeho letopočtu Římané a Germáni vytlačili laténskou
Keltskou kulturu ze střední Evropy. V Británii a Irsku se naproti tomu drželi
na svém území a rozvíjeli svoji kulturu
dále. V sídlištích, které jsou na svou dobu moderně opevňována, vznikají
řemeslné dílny a technicky vyspělá výroba způsobuje, že mizí individuální
umělecké pojetí výroby. Keltové také jako jedni z prvních začali razit mince,
přičemž vzhled je různý s měnícím se způsobem ražby. Pro všech mince je však
typické schematické pojetí, přičemž zobrazení na mincích symbolizují moc a
mytologické výjevy. Rozkvět keltské společnosti jako takové byl pozastaven
přibližně okolo roku 1 př.n.l. útoky germánských kmenů ze severu. Samotná Galie
pak zaniká, když jí její panovník v roce 273, Esuvius Tetricus, zradil před
rozhodující bitvou proti římským jednotkám.
obrázky
(přeci já, 29. 11. 2007 16:30)