VŠEOBECNÁ STRÁNKA

KOČKOVITÉ ŠELMY

Kočkovité šelmy mají méně zubů – maximálně 30 – než jiné šelmy. Při lovu kořist popadnou a drží dlouhými špičáky. Třenovými zuby, které jsou ostré jako nůžky, pak odřezávají kusy masa a přesekávají kosti. Drsným jazykem strhávají maso od kostí.

Dalšími charakteristickými znaky koček jsou: jemný sluch, velké oči, dlouhé vousy, zatažitelné drápy (kočky je zatahují při běhu).

Kočkovitých šelem je asi 30 druhů. Největší jsou asijští tygři, kteří mohou vážit až 360 kg. Na rozdíl od nich kočka cejlonská neváží ani 1,5 kg.

Nejbližšími příbuznými naší kočky domácí je evropská kočka divoká a její africký poddruh kočka libyjská. Jeden kočičí druh – asijská kočka plochočelá – se sice do značné míry živí ovocem, ale jinak jsou kočkovité šelmy opravdovými masožravci.

Obvykle loví v noci a časně ráno a svou kořist překvapují ze zálohy.

Velké kočky jako lvi, tygři, jaguáři a levharti se za kořistí nejprve plíží – svá pružná těla přiblíží na co nejmenší vzdálenost, kdy ještě mohou zůstat nezpozorováni. Pak vyrazí nebo jen vyskočí, srazí vyhlédnutou oběť k zemi a zabijí ji tím, že ji prokousnou zátylek nebo ji stisknou hrdlo a zardousí ji. Jedinou kočkovitou šelmou, která svou kořist štve, je gepard. I když ani on není příliš vytrvalý. Když mu kořist nějakou dobu uniká, raději honičku vzdá.

Lvi si olizují srst stejně jako domácí kočka. Často se také olizují navzájem a čistí tak druhému místa, kam si sám nedosáhne. To zároveň upevňuje společenská pouta.