Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sopky

30. 1. 2007

Sopky

 

 Sopky představované většinou kuželovitými horami vždy vyvolávaly hrůzu a obavy z katastrofy. Sopečný výbuch může vyvrhnout proudy lávy, které se valí z horských úbočí a zničí vše, co jim přijde do cesty. Výbuch také může s hromovým rachotem rozmetat vrcholek sopky vyvrhnout k nebi oblaka plynů a kamení. Ať již tento přírodní ohňostroj probíhá tak či onak, naráz změní celou tvář okolní krajiny.

 Sopkám se také řiká vulkány. Středovou část vulkánu postupuje sopouch, přírodní kanál zakončený kráterem, kterým se zemského nitra proniká na povrch magma neboli roztavené horniny. Sopečný pohoří, jež rostou pro miliony let, můžou dosáhnout obrovitých rozměrů. Nejvyšší vrcholek Afriky, Kilimandžáro (nyní Uhru) je sopka, která se tyčí nad okolní planinou do výše téměř 4800 metrů. Pohoří však nejsou tvořena jen sopkami a velké plochy zaujímají také lávové proudy a tabule.

 Magmatu, který byl vyvržen na povrch, se nazývá láva . Je to erupční hmota. Mívá teplotu kolem 1 100°C i více a za tohoto stadia bývá tekutá. Než ztuhne může urazit i desítky kilometrů. Teplota a tuhost lávy závisejí na její nerostné skladbě. Někdy se stane, že láva ztuhne už v jícnu sopky, kde vytvoří zátku a erupci přeruší. Magmatické plyny však můžou vyvinout obrovský tlak, který zátku vyrazí. Výbuch pak vrhne do vzduchu velké množství pevných úlomků hornin. Dokáže vylomit i kusy hornin ze stěn kráteru a metat je dolů po úbočích. Láva může při svém letu vzduchem ztuhnout a dopadnout na zem jako kulaté nebo vřetenovité lávové bomby. Na okolí se jako déšť můžou snášet kameny, popel a drobné úlomky nazývané lapili (italsky kamínky). Ohromné množství sopečného popílku a prach může zbarvit oblaka páry a jiných erupčních plynů do tmavých odstínů.

 Právě tak jako se od sebe liší teplotou skladbou různé druhy lávy, je velmi rozdílná i síla výbuchů. Nejklidnější jsou erupce takzvaného havajského typu, kdy se řídká tekutá láva z kráteru a vytváří mohutnou kupoli , štítovou sopku. Při výbuchu strombolského typu jsou kusy lávy vypuzovány na povrch sérií soustavných, ale poměrně mírných výbuchů. Vulkanický typ erupce je silnější. Lávě se mezi erupcemi podaří ucpat jícen. Klidné období skončí výbuchem, který sopku uvolní, přičemž vyvrhne množství pevné ho materiálu. Nejhorší ze všech jsou sopečné výbuchy pelejského typu, pojmenované podle sopky Mont Pelée na karibském ostrově Martiniku. V těchto případech erupci provází ničivá záplava rozžhavených plynů a popele. Při výbuchu vulkánu Mont Pelée v roce 1902 podoný mrak zcela zničil město St. Pierre (svatý Petr).
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

fffaaakkkttt dddrrrsssnnnýýý

(kaja, 7. 12. 2007 16:43)

mohlo by tam bejt víc o jednotlivích sopkach

žužo

(Bara, 4. 7. 2007 18:44)

je to napsane



Super

(Petra, 28. 5. 2007 21:48)

Fakt dík,tyhle stránky fakt pomáhají

docela v poho

(sajmon, 10. 3. 2007 8:08)

stranky jsou v poho a diky temto strankam mam dobry referat