Sopky

 Sopky představované většinou kuželovitými horami vždy vyvolávaly hrůzu a obavy z katastrofy. Sopečný výbuch může vyvrhnout proudy lávy, které se valí z horských úbočí a zničí vše, co jim přijde do cesty. Výbuch také může s hromovým rachotem rozmetat vrcholek sopky vyvrhnout k nebi oblaka plynů a kamení. Ať již tento přírodní ohňostroj probíhá tak či onak, naráz změní celou tvář okolní krajiny.

 Sopkám se také řiká vulkány. Středovou část vulkánu postupuje sopouch, přírodní kanál zakončený kráterem, kterým se zemského nitra proniká na povrch magma neboli roztavené horniny. Sopečný pohoří, jež rostou pro miliony let, můžou dosáhnout obrovitých rozměrů. Nejvyšší vrcholek Afriky, Kilimandžáro (nyní Uhru) je sopka, která se tyčí nad okolní planinou do výše téměř 4800 metrů. Pohoří však nejsou tvořena jen sopkami a velké plochy zaujímají také lávové proudy a tabule.

 Magmatu, který byl vyvržen na povrch, se nazývá láva . Je to erupční hmota. Mívá teplotu kolem 1 100°C i více a za tohoto stadia bývá tekutá. Než ztuhne může urazit i desítky kilometrů. Teplota a tuhost lávy závisejí na její nerostné skladbě. Někdy se stane, že láva ztuhne už v jícnu sopky, kde vytvoří zátku a erupci přeruší. Magmatické plyny však můžou vyvinout obrovský tlak, který zátku vyrazí. Výbuch pak vrhne do vzduchu velké množství pevných úlomků hornin. Dokáže vylomit i kusy hornin ze stěn kráteru a metat je dolů po úbočích. Láva může při svém letu vzduchem ztuhnout a dopadnout na zem jako kulaté nebo vřetenovité lávové bomby. Na okolí se jako déšť můžou snášet kameny, popel a drobné úlomky nazývané lapili (italsky kamínky). Ohromné množství sopečného popílku a prach může zbarvit oblaka páry a jiných erupčních plynů do tmavých odstínů.